Emilie Autumn: nejsem oběť, jsem umělkyně

Dead is the new alive, hlásá rudovlasá žena, přeštípnutá korzetem v pase. Od čtyř let hraje na housle, má klasické hudební vzdělání, ale spolupráce s Courtney Love jí rychle vynesla pozornost i v populární hudbě. Svůj hudební styl popisuje jako "psychotickou burlesku" a "victorian industrial".

Ta holka: Emilie Autumn
Debut: 2002
Země původu: USA
Žánr: industrial/gothic/experimental/dark cabaret
Diskografie: Enchant (2002), Opheliac (2006), Laced/Unlaced (2007), Fight Like a Girl (2012)
Loved tracks: Ever, Opheliac, Swallow, Dominant, 306, Unlaced, Time for Tea, Take The Pill
Web: http://www.emilieautumn.com

Vybavuju si to docela jasně. Nejprve jsem narazila na fotky krásné rudovlasé holky v bílém korzetu, a protože jsem na tuhle barvu vlasů opravdu úchylná, vyhledávala jsem, co je to vlastně zač. No, napřed jsem se její hudby docela lekla. Asi proto, že jsem jako první slyšela song "Liar", který je dost agresivní a doteď ho moc nemusím [update: postupem času jsem se dostala hlouběji do její tvorby a toto už dávno neplatí]. Samozřejmě jsem si ale našla jiné kousky, které s radostí doporučím.

Občas mě trošku zaráží, že na fotky této kalifornské umělkyně narážím zhusta hlavně na všemožných emo blogískách - budiž jim hřbitov lehký. Já vím, ty děti za to nemůžou, ve třinácti je to navíc děsně přitažlivé. Jen prostě nemám ráda davové záležitosti. Hudba Emilie Autumn podle mně totiž vůbec emo není, i když si utrpení a krev bere ta dívčina do pusy často (má osobní zkušenost s potratem, bipolární psychózou a pokusem o sebevraždu). Po hudební stránce spadá její tvorba do elektronické/industriální škatule, a to spíše do směru dark electro než gothic v tom smyslu, jaký známe u rocku a metalu. Zahlédla jsem také pěkné označení dark cabaret a její vlastní nálepku victorian industrial - touha tvořit nové hudební šuplíky je nekonečná.

Po stránce elektronické je ale tvorba Emilie Autumn plná nesmírně zajímavých detailů. Také vás zaujme, co všechno provádí při zpěvu s hlasem - od frenetického řevu až po nasraný chropot. I použití violy a orchestrálních prvků je v populární hudbě rozhodně originální. Instrumentální song "Dominant" mě položil na lopatky - podle mě jde o jeden z nejlepších tracků na albu Opheliac, tzv. highlight. Celkově mě nejvíc zaujaly její instrumentální kousky. Texty ovšem také stojí za zmínku!

Nutno ale poznamenat, že pokud nadšení z elektroniky zkombinované s klasikou příliš nesdílíte a dárk interpreti vás děsí, nejspíš u vás s Emilkou Podzimovou nepochodím. Chce to i specifickou náladu. Elektronika zkombinovaná s klasikou je velmi přitažlivý, ale ne úplně jednoduchý koktejl.

EDIT: viděla jsem ji naživo ve Vídni a bylo to boží.

Publikováno 27.3.2009