Nightwish: klasika žánru dosud nezemřela

Nightwish jsou jednou z nejznámějších kapel, kde proběhla dramatická změna na postu zpěvačky. Fanoušci se od té doby rozdělují na dva tábory: jedni uctívají Tarju a druzí Anette. Ale o tom se bavit nebudeme.

Ta holka : Tarja Turunen (do 2005) / Anette Olzon (2007 - 2013), Floor Jansen (2013 - nyní)
Založeno: 1996
Země původu: Finsko
Žánr: symphonic/power metal
Diskografie: Angels Fall First (1997), Oceanborn (1998), Wishmaster (2000), Century Child (2002), Once (2004), Dark Passion Play (2007), Imaginaerum (2011)
Loved tracks: Wishmaster, Moondance, Bless The Child, Feel For You, Master Passion Greed, Slow Love Slow (!!!!)

Website: www.nightwish.com

Co napsat o Nightwish, které většina mně známých metalových posluchačů automaticky řadí mezi svoje oblíbené kapely? Rovněž se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších skupin, která se mi vytrvale prohazuje na druhém/třetím místě v žebříčku poslechu s jinou severskou metalovou sebrankou Tristania. A poznamenávám, že po lehkém šoku si mě Nightwish získali i značně propracovaným albem z roku 2007 "Dark Passion Play", i když mnoho mých známých novou zpěvačku Anette Olzon hned odsoudilo. Naživo prý za nic nestojí atd. Mně se ten materiál na posledním CD docela zamlouvá a živě jsem neviděla ani Anette, ani Tarju... i když, no, album číslo jedna je pro mě prostě už roky Wishmaster (dvojka Once) a hotovo.

Nightwish znám vlastně už mraky let. Kdysi v prváku (tuším 2002?) mi kamarád pustil CD Oceanborn se slovy: "Hele, to si poslechni, budeš uchcávat!" On sám jel v podobné hudbě už dost dlouho a odhadl mě dobře. V té době mi byli nejbližší asi jen HIM a RHCP a marně jsem čekala, že mě jednou zasáhne blesk boží prozřetelnosti a já se do nějaké kapely fakt zabouchnu (kdo by řekl, že to bude hned za rok, že *infantilní smích, který pochopí pouze fanoušci Evanescence*).

Zlý finský metal s ženským vokálem mě opravdu chytil. Byl to první z dlouhé řady mých metalových hřebíků do rakvičky. Tehdy Nightwish samozřejmě nebyli tak masově rozšíření, protože v Bravíčku se psalo jen o Backstreet Boys a Britneyině panenství a jaký jiný časopis by si koupil šestnáctiletý pubescent, když Spark stál tolik a internety jsme doma ještě neměli...? Ale i když jsem Nightwish nikdy nepropadla natolik, abych navštívila živý koncert a znala data narození a bydliště všech členů kapely, rozhodně doporučím jak starší, tak novější desky - každá má něco zvláštního do sebe. Dnes už je to klasika.

Publikováno 8.4.2009