Emilie Autumn: pulzující šílenství v hlavě

O Emilii a jejím přitažlivém šílenství jsem psala už před několika lety, když jsem se poprvé ponořila do její tvorby, kterou sama označuje jako victorian industrial. Po vydání velice úspěšného alba Opheliac (2006), kompilaci Laced/Unlaced a několika dalších projektech se po ní však slehla zem. Extravagantní umělkyně na svém blogu nedávno přiznala, že její pokus o sebevraždu a následná hospitalizace na psychiatrickém oddělení neproběhly před vydáním Opheliac, i když to lidé celou dobu předpokládali. Bylo to až potom.

Nové album Fight Like a Girl, které vyšlo před několika dny (24.7.2012), pojednává právě o tom. Je tam léčebna, zvaná Asylum, z níž už nikdy neutečete. Je tam šílenství v hlavě, pobyt na oddělení s maximální ostrahou, experimentální léčba, z níž je člověku špatně, samota, elektrošoky, drogy, které jsou tvůj jediný přítel, rezavá ocelová stříkačka. Šílenci jako ty by se neměli rozmnožovat, takže tě sterilizujeme. Vyhrň si sukni - a ano, bude to bolet.


Emilie si v léčebně vyprosila od ošetřující sestry červenou pastelku, kterou si tajně psala deník. Dějiny napsané tužkou je lehké vymazat, ale pastelka zůstane navždy. Osobní zkušenosti i "fiktivní" příběhy dívky jménem Emily z viktoriánského blázince, jejíž životní linie se prolíná s autobiografií Emilie, byly zpracovány v šílené ilustrované knize The Asylum for Wayward Victorian Girls.

Nové album jsem poslouchala jeden den. Druhý den jsem odeslala online objednávku, abych měla k dispozici fyzické album coby artefakt (ochotné krysy z jejího e-shopu ho vyexpedovaly ještě ten den :)). Emilie už tweetovala fotky, jak to vypadá a je to nádhera. V mezičase jsem začala zkoumat významy textů. Běhají mi z toho věci po zádech. Toto album má potenciál ze mě udělat ještě většího fanouška, než jsem byla doposud. Začala jsem Emiliina písmenka skutečně číst.

Škoda, přeškoda, že mi utekl ten březnový koncert!

Zajímavé odkazy:
http://musicserver.cz/clanek/39891/Emilie-Autumn-Fight-Like-A-Girl/
http://eaczech.tym.cz

Nemesea: tichý odpor s velikýma očima

"Jsou časy,  kdy prostě chcete vyslovit, co si myslíte a být brutálně upřímní. To je právě ten 'tichý odpor' ve vás," komentuje kytarista HJ, když dojde na otázku, jak vznikl název jejich nového alba. Holandská kapela je známá díky svým kombinacím rockové a elektronické hudby s klasickými gotickými "pohádkovými" texty.

 "Texty jsou velmi důležité," říká zpěvačka Manda Ophuis na oficiálním webu kapely.  "Mohou být tím, co vás uklidňuje, ale zároveň i tím, co vším otřese. Moje texty jsou kousky mého života a mých osobních zkušeností, ze kterých splétám příběhy," vysvětluje. Jedním z hlavních témat v jejích skladbách je získání kontroly nad životem nebo naopak její ztráta. "Pokud chcete ve svém životě něco změnit, stačí si za tím prostě jít."

Ta holka: Manda Ophuis
Založeno: 2002
Země původu: Holandsko
Žánr: rock s elektronickými prvky / symfonický rock / gothic rock
Diskografie: Mana [2004], In Control [2007], The Quiet Resistance [2011]
Loved tracks: No More, Broken, Afterlife (silně evanescentní), 2012 (elektro haluz),  Allein (jak od Rammstein!)
Website: http://www.nemesea.com

Kapelu založili v září 2002 zpěvačka Manda s kytaristou Hendrikem v holandském Groningenu. V roce 2003 poprvé vystoupili jako předkapela After Forever a koncertovali s nimi celý další rok. Povedlo se jim zaujmout nezávislý holandský label Ebony Tears, u kterého následně vydali svou první desku "Mana". Následovalo dlouhé koncertní turné, během něhož si získávali stále více fanoušků. V době, kdy vyšlo jejich druhé album "In Control", už byli na evropské gothic-metalové scéně velmi dobře zavedenou značkou.

Nemesea se s úspěchem svezla na populární vlně holčičích (tzv. female-fronted) kapel a zároveň si stále udržela jedinečnou tvář. Ačkoliv jsem obvykle nechutný skeptik, jejich nové album mě velice zaujalo. Poznávacím znamením jsou stále chytlavé melodie. Dívka s mikrofonem pouze zkrátila vlasy a ze zrzavé víly se proměnila v černovlasou osudovou ženu (což jí podle mě sluší ještě víc).

Podle Mandy je jejich tvorba zařaditelná pod tzv. rock/electro. Zároveň si je vědoma toho, že konkurence je velká a pokud jste holandská kapela, není jednoduché prorazit až do Ameriky a naplánovat dobré koncertní turné. Pomohlo by podle ní například dělat předkapelu někomu z USA. Když byla v rozhovoru pro The Rockpit dotázána, s kým by nejraději vyrazila na turné, odpověď zněla: "Metallica, Evanescence, Rammstein... a mohla bych ještě pokračovat." No, musím říct, že takovou show bych si nenechala ujít.


Nalevo Manda Ophuis z roku 2007, napravo z roku 2011:

První singl z alba The Quiet Resistance se jmenuje "Afterlife".

Kells: francouzský metalový chropot

Náš Girl Power blogísek dlouhou dobu spal, takže je mi potěšením ho opět vzbudit řevem skvělé muziky! Na francouzské metalové uskupení Kells jsem poprvé narazila asi před týdnem v březnovém Sparku, na který mě upozornil @ParanoiaPeace. Jak charakterizovat kapelu, která se do žádné škatule nehodí, pokud nechcete říct jen, že je to tvrdé, komplikované a sakra chytlavé? 

Ta holka: Virginie Goncalves
Založeno: 2001
Země původu: Francie
Žánr: nu-metal / symphonic metal / metalcore
Diskografie: Gaia [2005], Lueurs [2009], Anachromie [2012]
Loved tracks: Bleu, Se Taire, Quelque Part, L'Autre Rive
Website: http://kellsofficial.com

Metalové kapely se zpěvačkou bývají už skoro automaticky srovnávány s klasickými harcovníky typu Epica, Nightwish a podobně. Dnes se ale těmto přirovnáním vyhneme, protože Kells se i přes symfonické a elektronické prvky ve své hudbě blíží spíše oblasti nu-metalu a metalcore. Zásluhy na tom mají ostré kytary, které nahrávce dominují, ale také vokální projev zpěvačky Virginie, která řve, nadává, naříká, kníká i chroptí, co jí síly stačí.

Různé zdroje poukazují na vokální podobnost s italskými Lacuna Coil, americkými Evanescence nebo švédskými Arch Enemy (ani na jednu z nich vás zatím nemohu odkázat, neb je na blogu nemám, ale stydím se a chybu brzy napravím!) a také francouzskými krajany Eths, které ještě neznám a musím tedy brzy otestovat (edit: je to docela brutální, ňam). Strkat Kells do standardní "gothic metal" závorky nechci, ale asi by se do ní také částečně vešli, tvrdé kytary vkusně doplňují symfonické aranže... (Soudím ovšem jen na základě posledního alba.)

Kapela vznikla v roce 2001 ve francouzském Lyonu, když se Virginie potkala s kytaristou Patrickem a klávesákem Fabricem; od roku 2004 fungují v pětici (přibrali ještě basáka a bubeníka). Kells již vystupovali na Metal Female Voices Festivalu a předskakovali Epice, Tarji a Leaves' Eyes. Přesto je nelze automaticky zaškatulkovat k nikomu jinému.

"Nehrajeme to, co je považováno za klasický 'female fronted metal'", řekla v rozhovoru Virginie. "Lidé mají sklony náš zvuk srovnávat s jinými kapelami se zpěvačkami. Ale ano, jsme metalová kapela. Mícháme žánry, které není obvyklé míchat: máme rytmus, který se objevuje v nu-metalu, máme ostré riffy a řev, který najdete v oblasti metalcore, přidáváme k tomu symfonické prvky, disponujeme rockovou energií i lehkými triphopovými vlivy. Je těžké jednoznačně zařadit Kells. Proto jsme se rozhodli, že budeme naši tvorbu prostě nazývat modern metal."