Fever Ray je zajímavý experimentální počin ze švédských elektronických vod. Za uměleckým názvem stojí zpěvačka a skladatelka Karin Dreijer Andersson, polovina dua The Knife a bývalá členka popové kapely Honey is Cool. Ačkoli s předchozími kapelami dosáhla úspěchu a několika cen Grammy, v roce 2009 se po dlouhé pauze rozhodla vystoupit před publikum se zcela novým jménem a image - a její deska se stala Albem roku.
Ta holka: Karin Dreijer Andersson
Založeno: 2009
Země původu: Švédsko
Žánr: electronic / ambient
Diskografie: Fever Ray [2009]
Loved tracks: Dry And Dusty, Coconut
Website: http://feverray.com
Vzhledem k tomu, že se primárně věnuji metalům všeho druhu, napovídátko na Last.fm mi příliš často elektropopová uskupení nepodstrkuje. Na tuto švédskou experimentátorku jsem tak přišla jen náhodou, díky jejich výročnímu Top 30 Best Artists 2009.
Fever Ray má ale k prvoplánovému popu skoro stejně daleko, jako ke kovovým žánrům. Některé prvky v její hudbě mi nejblíže připomínají Björk, Röyksopp (s nimiž několikrát spolupracovala), vesmírné zvuky Massive Attack, Portishead anebo Bat For Lashes (další zajímavý female-fronted projekt, který jsem zatím nestačila pořádně probádat, příště).
Fever Ray má zatím na kontě jen jedno eponymní album z roku 2009 (kromě toho ještě následuje živý koncert). Co tedy čekat, pokud se zaposloucháte do jeho klidných vln? Především jde o velmi jemný materiál. Autorka sama prohlašuje, že má ráda minimalismus. Hudba je inspirativní, spíš než agresí se snaží posluchače navnadit jemným šepotem.
Navenek se Fever Ray projevuje silným sklonem k teatrálnosti a gestikulaci, na fotografiích často nosí masky a v duchu minimalismu ladí své oficiální materiály převážně do černobíla. K tvořivé práci je ideální kulisou a i přes svou "depresivní" éterickou podstatu na mě působí povzbudivě.